(společný projekt s Magdalenou Dubnovou)
Výstava „Mhouřím, a šero se stává tmou“ je volným dialogem autorů o věcech přesahující člověka. Oba autoři se vyjadřují skrze analogovou fotografii, ve které spatřují z podstaty média jistý druh metafyzické záhadnosti. Motivy pro své fotografie hledají náhodně na cestách, v přírodě nebo promyšleně a inscenovaně v prostředí každodenního života. Některé fotografie pocházejí z již ukončených souborů každého z autorů, jiné jsou výsledkem společného tvůrčího snažení z jedné chalupy Vizovických vrchů. Jako příkladem uveďme vzájemné odlévání posmrtných masek a následné fotografování negativu odlitku pod určitým světlem jako pozitiv nebo výprava se židlí na mystický vrchol hory Klášťov, který dle archeologických průzkumů sloužil pohanským obřadům. Fotografie lze chápat jako symbolické obrazy o lidské pomíjivosti utopené v relativitě času, existenciální neurčité prázdnotě, která může být smyslem bytí, nebo o naději plynoucí z aspektu trvání přírody.
